čtvrtek 29. října 2015

Mistři klamu

Je mistrem i ten, kdo dokáže napodobit nejslavnější umělce? Pokud totiž chcete vytvořit dílo z Van Goghova repertoáru, bude to pěkný kus práce. Možná právě proto je zajímavé, u kolika vystavovaných děl v renomovaných galeriích světa není jejich pravost tak docela jistá. Ponořte se do světa umění z trochu jiné stránky a objevte nejslavnější falzifikace, divili byste se, co všechno se za jejich vznikem skrývá!

Zbytek recenze ZDE! :) 


neděle 13. září 2015

Fuc*ing hipster

Jednou se mě kamarádka zeptala: "Prosím tě, kdo je to vlastně ten hipster?". A já nevěděla, jak přesně mám odpovědět. "No víš, hipsteři nosí takové stylové oblečení, takové, co nikdo moc nenosí, takové staré třeba... a víš celkově se snaží být, hmmm, jako originální..." Moje odpověď za moc nestála. Myslím, že to nepochopila. Ale kdo je tedy vlastně ten správný hipster? 

Nejdřív to znělo frajersky, hipster, cool člověk, ale teď už se setkávám spíše s tímto označením v urážlivém smyslu. Kolikrát slýchám, podívej se, to je ale hipster. Je zábavné pozorovat, jak se tohle označení dostalo mezi lidi a zpopularizovalo. 

Asi by mě ani nenapadlo se o tento styl zajímat víc, ale poté, co jsem dorazila do USA, setkala jsem se s překvapivím zjištěním. "Oh, Tereza, you are totally hipster! Haha, you are fuc*ing hipster!" Z prvu jsem se bránila a tento názor důkladně rozmlouvala, ale po čase jsem to vzdala. Proto jsem se rozhodla prozkoumat, kdo že to vlastně jsem. Podle dotazovaných Američanů by měl správný hipster zvládat těchto několik základních dovedností: 

1) poslouchat vhodnou hudbu (těžké upřesnit, nejspíš starší skladby a povolen je také remix) 
2) dívat se na seriály (typu Dexter)
3) nosit specifické oblečení (podezřelá je hlavně džínovina, motivy vlaštovek a košile) 
4) nakupovat v hipster obchodech (zde Forever 21 = hipster obchod pro ne příliš bohaté holky) 
5) pít pivo, aspoň jedno denně (pozor, správný hipster by měl užívat pivo s nápaditým a originálním obalem)
6) pravidelně fotit selfie
7)  vlastnit profil na instagramu
8) číst knihy
9) kouřit (nejspíš je jedno co, vodní dýmky, cigarety... muži budou zajímavější s doutníky a klasickými dýmkami) 
10) a samozřejmě tvářit se dostatečně cool

Ačkoliv všechny body ze seznamu nesplňuji, na jmenování mě do pozice hipstera to stačilo, takže pokud byste si nebyli jistí, zda zvládnete vše, nezoufejte. 

PS: Pozor! Na Wikipedii jsem se také dočetla, že hipsterem můžete být pouze do 30 let, tak neotálejte. :) 

PPS: Pokud hledáte podrobný návod na to, jak se stát hispterem, stačí jen googlit, nabídka článků je široká. :) 



Správný hipster obrázek. (Zdroj: http://jakndaxta.deviantart.com/art/notevenhipster-346734568)

středa 18. února 2015

Zusak podruhé

Nebudu vám nic zastírat, pro Markuse Zusaka mám slabost. Neznáme se příliš dlouho, ale jeho Zlodějku knih řadím mezi ty nejvyšší příčky. Nemůžu říct na první místo. Protože ptát se knihomola, která kniha je ta nejoblíbenější, je jako ptát se rodiče, které dítě má radši. 

Na Roky pod psa jsem se proto chystala dlouho. Chtěla jsem si je přečíst v nějaké výjimečně příjemné chvíli. Mít čas si je vychutnat. Pravdou ale je, že nakonec jsem s tím tolik povyku dělat nemusela. Možná je to jako s palačinkami, ta první prostě nebývá nejlepší. Přesto ji ale sníte. 

Kratičká Zusakova prvotina vypráví o dvou bratřích, Cameronovi a Rubíkovi. Pubertální mladíci na hraně dospělosti nejsou žádní ojedinělí hrdinové. Rychle vám ale proniknou pod kůži, protože jejich životní trable jsme si tak trochu užili všichni. Ať už se snaží vypořádat s nudou, nedostatkem peněz nebo první láskou. Jejich pro mě nečekaná citlivost a vnímavost tu kontrastuje s klasickou hrubou silou v podobě zahradních bitek a potrhlých klučičích myšlenek. Koho z vás napadlo vykrást zubaře? A kdo jste to také zrealizoval? 

"Stál jsem tam a čekal, až někdo něco udělá, dokud jsem si neuvědomil, že člověk, na kterýho čekám, jsem já sám."

Každá kapitola je pak zakončena jedním Cameronovým snem. Nemůžu říct, že by mi tyto sny přišly zrovna užitečné, zábavné, či že bych si z nich odnesla nějakou zásadní myšlenku, ale možná byl právě tohle záměr. Jsou snad naše sny vždy něčím pozoruhodné? Pokud si odpovíte kladně, tak vám tak trochu závidím. 

Verdikt? Roky pod psa bych zvolila jako takovou odpolední svačinku. Nečekáte, že vás naprosto zasytí, že bude mít dokonale lahodnou chuť, ani se k ní nejspíš nebudete chtít pořád dokola vracet. Ale něco jíst musíte. Navíc kuchařem byl Zusak. Chápete. 

PS: Vážně, řekněte mi, jaké máte sny?



pondělí 19. ledna 2015

Afrodita, nebo Athéna?

My ženy to nemáme lehké. Pokud jste žena, právě teď souhlasně pokyvujete hlavou. Pokud jste muž, nejspíš už jste přestal číst. Kdyby se však někdo z panské části populace dostal až sem, prosím ho, ať nepřestává. Ne, nejsem totiž žádná feministka. Opravdu ne. Jen nedokážu vyřešit jednoduchou otázku. Je lepší být krásná, nebo chytrá? 

Já vím, nejlepší je obojí. Ale to je právě ono. Kde na to vzít čas? Vážně, bojím se spočítat, kolik hodin měsíčně mě ta snaha o krásu, či inteligenci stojí. Ženy, přemýšlely jste nad tím někdy? A muži, uvědomujete si, o čem je vlastně řeč? Kolik času zabere jen klasická koupelnová procedura: oholit nohy, na pleť použít peeling a na vlasy masku, ještě nakrémovat tělo, odlíčit, nebo nalíčit obličej, vyfénovat a učesat vlasy. Ale nečesat se pořád stejně, aby to nebyla nuda. Poté tenhle boj o krásu pokračuje lakováním nehtů, případně trávením času na manikúře, trháním obočí a zkoušením dalších a dalších přípravků, protože ta naše pleť pořád není jako dětská prdelka. Pokud chceme být do plavek fit, mučíme svá těla hodiny v posilovnách a pro dokonalost se pečeme v solárkách. Kdo by taky v lednu nechtěl být sexy kočka z Karibiku. A to nemluvím o oblečení. Vždycky jsem chtěla být chlap už jen proto, že jediným kritériem pro výběr trička je správná barva a vtipný potisk. 

Naopak pokud hodláte být chytrá, soustředíte se na úplně jiné věci. Každý den by bylo vhodné číst kvalitní noviny, případně to doplnit obdobně smýšlejícím týdeníkem. Tak nějak víme, že v Čechách je to problém a tudíž by bylo nejlepší sledovat zahraniční zdroje, vyhledávat je a dokázat bezproblémově překládat. Měly bychom mít perfektní přehled o historických událostech a odhadovat průběh budoucnosti, vědět, co je zdravé a nezdravé, co se právě děje v umění a kultuře, chápat finanční trh a samozřejmě se vyznat v ekologii. K tomu by bylo skvělé zvládnout několik jazyků a každý den se učit něčemu novému. A protože moudrost se skvěle hledá v knihách, hodilo by se jich týdně pár přečíst. Ne však jen tak ledajakých, Nietzscheho nebo Kanta má na stolku asi málokterá z nás. 

Navíc do toho horko těžko vpravujeme věci, které nás prostě jen baví, přátele nebo partnera. Dále také to, co naopak splnit musíme, jako práci, úklid či úřady. Je toho spousta. Nemůžu proto vymyslet, jak tohle všechno dokáže někdo skloubit. Jde to? Nebo si vážně musíme nakonec vybrat, jestli budeme raději Afroditami, nebo Athénami? Rozhodování nikdy nebyla má silná stránka, a tak se snažím dělat obojí, mám však takový pocit, že ani jedno pořádně, což u mě vyvolává permanentní pocit nespokojenosti. Moje postava totiž nevypadá jako na fotkách z fitness girl, vedoucí bakalářské práce si myslí, že se mu vyhýbám a není daleko od pravdy, knihu jsem dočetla naposledy před měsícem a Kant to rozhodně nebyl, cizí jazyky úspěšně zapomínám, rodinu i přátele stíhám mnohem míň, než bych chtěla, doma mám bordel a povinnosti se mi kupí na stole. Můžete mi někdo konečně říct, jak se to teda dělá?! 

PS: Ještě když se do toho všeho snažíte psát blog, tak to dopadá takhle. Po víc jak měsíci píši článek. 

PPS: Dnes si ale zase myslím, že se to všechno nějak stihnout dá.

PPPS: Dokončuji článek a běžím do fitka. Večer se totiž musím učit! 


sobota 29. listopadu 2014

Život jako každý jiný

Vydejte se na cestu do myšlenek neobyčejného chlapce, mladíka a nakonec i muže. Pustí vás do své hlavy a odkryje všechny své názory, obavy, zážitky a city. Budeme mu říkat třeba Čáp. Některé věci se s námi prostě táhnou už od dětství. A možná jich je mnohem víc, než byste čekali.

Čáp vyrůstal v celkem normální klasické české rodině. Komunismus protknul každou část všedního života a naplnil ji svými typickými znaky. Ať už se jednalo o stanové dovolenky v Bulharsku, víkendové chataření na venkově nebo boj o jedny džínové kalhoty. A měl i své problémy, provázel ho zejména strach, aby nedostal přes pusu od toho staršího, většího a drsnějšího výrostka od nich z baráku. Jako malého kluka ho nejdříve zajímal skaut a venkovní skopičiny. Pak se však objevila první známka ještě jiné záliby. Takové, která mu nakonec v životě přinese více starostí, než by si tehdy dokázal představit. Ženy. 

Více na Neoluxoru živě

PS: Tím se také chlubím, že jsem v katalogu! Navštivtě Neoluxor a odneste si papírovou verzi domů. :))


středa 12. listopadu 2014

Něco malého, něco milého, něco krásného

Mám pro vás tip na pochmurný podzimní večer. Na takový ten večer, kdy člověk uteče před světem. Schovává se v teple. Večer, kdy může člověk v klidu přemýšlet. Nikdo a nic ho nevyruší. Večer jako stvořený pro něco malého, milého a krásného.  

„Čas od času zabloudily oči Tracyho tygra po okolí v naději, že zahlédnou mladou tygřici, jejíž chování a způsoby by byly vhodné pro cokoli, co by z jejich setkání mohlo vzejít. Ale ať se díval jak se díval, většinou žádnou nespatřil. Většinou viděl jen samé pouliční kočky.“

Tracyho tygr od Williama Saroyana splňuje všechno. Je malý a jeden večer vám na něj krásně vystačí. Je milý, příjemný a poklidný společník. Trochu pohádkový, trochu napínavý a trochu fantastický. Je krásný. Krásný z té vnitřní i vnější stránky. Roztomilé ilustrace, dětsky velké písmo a spousta skrytých myšlenek uvnitř. 

„Tracy viděl, že každý z nich má svého tygra – utrápeného, vzteklého, bolestně raněného, tygra zbaveného lásky, svobody, humoru, tygra zbaveného fantazie a víry.“

Nechte se unést jednoduchým příběhem, příběhem o lásce tak trochu jinak, kde hlavní roli hraje Thomas Tracy. A jeho tygr. Trochu netypický domácí mazlíček, nemyslíte? Ale Tracyho tygr vlastně žádný ochočený mazel není. I když s ním prožije skoro celý život, i když s ním tráví spoustu času, i když mu utíká a zase se vrací. Nikdo ho však nevidí. Je vymyšlený? Ale co když ho nakonec všichni spatří? Co je vlastně tenhle tygr zač? 

„Kolik jen srdcí puklo v letech minulých, kolik jich puká v dobách dnešních a kolik srdcí má ještě puknout v čase nadcházejícím.“ 

Kniha opěvovaná i nepochopená, milovaná i zavrhovaná, je jen na vás, ke které straně se připojíte. Já jí už do své knihovničky zařadila. Je na čestném předním místě. A ne jen kvůli tomu božímu tygru na přebalu. :) 

PS: Děkuji, že mi byla tato kniha darována. Také děkuji, že jsem byla postrčena k jejímu pochopení. 

PPS: I když ji asi nakonec chápe každý trochu jinak. A o tom to je. 



středa 29. října 2014

Tři ženy. Tři osudy. Tři životní linie.

Zaobírat se životem kněze, vám může připadat tak trochu nudné. Ale možná se mýlíte. Kdo by čekal, že tenhle chlapík bude mít plnou hlavu žen a u toho se bude snažit zabránit zhroucení celé církve. Tři ženy. Tři osudy. Tři životní linie.

„Láska, jak pochopil, je janusovská emoce. Miloval ji a zároveň nenáviděl.“

Evangelium podle Jidáše je další počin z pera slavného anglického spisovatele Simona Mawera. Jeho knihy jsou i u nás velkým hitem, ale já s nimi doteď bližší zkušenosti neměla. Evangelium podle Jidáše pro mě tedy představovalo tak trochu skok do neznáma. Podařilo se panu Mawerovi naladit mě na jeho vlnu?

Jak již bylo naznačeno, kniha nám nabízí tři dějové linie v podobě tří žen. Tří Máří Magdalén. Všechny je pak spojuje jediná osoba a tou je Leo Newman. Leo vede spořádaný život jako katolický kněz. Svou práci má rád, je velmi vzdělaný a v určitých oblastech patří mezi špičku odborníků. Proto je osloven, aby rozluštil pozoruhodný svitek – Jidášovo evangelium. Obsah těchto několika zašlých stran by mohl naprosto zničit dědictví celého křesťanství. Odhaluje totiž pravdivý příběh života a smrti Ježíše. A aby toho nebylo málo, přesně v tu chvíli se na scéně objevuje ona. Madeleine. Leo naprosto nepřipravený podléhá jejímu kouzlu. To ještě však netuší, kolik starostí mu nakonec přinese...

„A zažíval přitom ohromující pocit, že fyzično může být dokonale propojeno s duchovnem, a to tak intenzivně, že nedokázal říci, která z těch složek u něj převládá: ubíjí smyslná žádost lásku nebo snad duchovní vzedmutí, mozkové vlny, povýšily erekci na určitou formu modlitby?“

Magda. Ne tak daleko od Madeleine, že? Přesto odlišnější bytost byste těžko hledali. Magda vyplňuje Leova postarší léta, kdy pracuje jako učitel. Magda Novotná z Moravy má svou hlavu. Je svérázná, je jiná a mám pocit, že Leo sám moc netuší, proč se o ní tak zajímá. Její umělecká duše ho fascinuje, její počínání nechápe, ale přesto je pro něj tak důležitá. Proč?

„Měla tu schopnost tu zvláštní moc umělce přivlastnit si svět, chopit se jej a přetvořit ho k obrazu svému.“

Tou poslední je pak samotná Leovo matka. Gretchen. Její příběh odehrávající se na pozadí druhé světové války. Vdaná žena vysokého postavení, hledající útěchu a potěšení v náruči prostého mladého muže. Jako snad každý milostný trojúhelník, ani tenhle nebude mít dlouhého trvání a věci naberou nečekaných obrátek.

„Člověk vždycky zabíjí to, co miluje“

Příběhy plné emocí, lásky a zklamání, příběhy psané životem s příjemnou historickou kulisou. Přiznávám, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se dokázala správně začíst, než jsem si našla k hrdinům vazby a dokázala se vcítit do jejich jednání. První stránky jsem prožívala trochu ve zmatení a nebyla si moc jistá, co přesně se děje. Ale ten zlom naštěstí přišel a já zhltla několik kapitol jedním dechem. Fascinující pro mě byla zvláštní naprosto otevřená upřímnost Lea, jehož popisy žen byly tolik realistické a syrové. Malé detaily, které neměly být viděny. Věci, jež ženy o sobě slyšet nechtějí. Přesto pravdivé a vystihující. Román mi také v mnohém připomínal knihy od Dana Browna, ač musím přiznat, že Brownova díla se čtou s mnohem větší lehkostí. Otázkou je, zda tuto jednoduchost žádáte. Jistě zde naleznete mnohem více duševních pohnutek, niterných odhalení a mnohem méně zdlouhavých pasáží popisujících vám krásu historických památek.

Hodnocení: 70%